kapitola 2. zděšení

30. dubna 2011 v 19:32 | Lastura |  povídky
"Áááách, to je příjemná zemina" pochvalovala si Elen a svalila se do mokré trávy. "po včerejším dešti je krásně načechraná a voňavá." Přitakal Mason a začal si na hlavu sypat kusy rašeliny, které ho při každém dopadu jeho tvář ochladily. "Masone!! Za tři minuty musíme být v domě paní Landsbrigové na obědě!" vykřikla vyděšeně a už hmatala po svých a masonových botách, ale Mason už stál na nohou a běžel k domu paní Landsbrigové, jejich adoptivní matky.

Elen už ho doháněla, chytla ho do rukou a svalila se s ním do mokré trávy. Oba dva se kutáleli z kopce a smáli se jeden na druhého. Mason se zvedl a chytl sestru za ruku, pak spolu běželi lesní cestou až k malému stavení s červenou stříškou, bílým plotem a nažloutlými stěnami. Každý normální den zde voněly bílé růže, ale dnes tu bylo cítit něco jiného. Nebyl to ani oběd, ani žádný nový vynález pana Landnsbrige, spíše něco jako silný zápach zaschlé krve.
"Elen, co myslíš, že se tu stalo?" zeptal se vyděšeně Mason. "Nevím Masone, já nevím co se tu stalo, ale myslím, že tenhle zápach jsem už cítil před čtyřmi lety." Oba poloelfí sourozenci se na sebe vyděšeně podívali a naráz vykřikli "Taurové!" Elen popadla bratra za ruku a odvedla ho, co nejrychleji do jejich dřevěného bunkru pod jabloní. "naštěstí pro nás taurové nesnesou vůni rozkvetlých jabloní." Pak otevřela malá dvířka, která za Masonem zavřela. "Tady budeš v bezpečí a než se vrátím ani se nehneš." Dodala při odchodu.
Vyjít po schodech do pokoje, kde byl zápach nejsilnější, nebylo tak těžké jako zvládnout unést to co Elen viděla,když do pokoje vešla. "Néé"vykřikla a padla na kolena vedle paní Landsbrigové. Ležela mrtvá v louži krve, která pocházela z rány způsobené tauronským nožem, stejné zranění měl i pan Landsbirg.
Pak se znovu ozval zápach krve, ale tentokrát čerstvé krve. Elen se zvedla na nohy a šla do koupelny z níž právě vytékalo velké množství rudé tekutiny. Elen se bála, ale přesto chytla velký kuchyňský nůž a takto vyzbrojena se vydala na cestu do koupelny. To co viděla jí doslova donutilo k lítosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Brita Brita | E-mail | Web | 6. května 2011 v 15:27 | Reagovat

Hu hů! Tak nějak to zhororovatělo :D
Má to tvůj obvyklý osobitý styl, úplně tě za tím vidím. Zhrozila jsem se u několika hrubek (bílÝm domem a růže vonělY), ale jinak se mi to líbí.
Máma by řekla, že je to drastické, ale co by to bylo za napínák, bez pořádné kaluže krve? Né, dělám si legraci. JE to drastické a NAPROSTO se to NEDÁ číst.
Počkej, to byla taky legrace. Jediné, co je na tomhle komentáři myšleno vážně, je první odstavec :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama